Má slovotvorba

Vtom na dveře kdosi buchy buch,
ve třídě hnedle panuje ruch.

Nevím,
jestli je to pravda nebo sen.
Zdá se mi to, zdá,
že už jsou ode mě krok nebo dva?

Psal se listopad roku 2024 a naše mladší dcera Hanička už zvládala v první třídě přečíst dostatek velkých tiskacích písmen. A tak vznikl nápad na vytvoření její osobní knihy. První knihy, kterou v životě přečte a která jí zůstane na památku. A tak se taky stalo. Vznikla kniha - leporelo.

Každá mince má vždy dvě strany. A stejně tak pohled dvou lidí na jednu a tu samou situaci bývá rozdílný... Kéž by se více lidí snažilo vcítit do toho druhého a vnímat svět i jeho očima než ho odsoudí.

Vděčnost krásně otevírá srdce. Když jsem to poprvé ucítila "na vlastní srdce", byl to pocit, který se nedá popsat slovy. A pak přišly tyto verše.

Uaaa! Hotovo! Tisíc a jedna muška k vychytání do příští podkovy, ale ten pocit radosti z dokončeného díla je k nezaplacení

Dneska při přesazování malých doubků mi přišlo pár veršů

Dubové blues

Malý žalud k zemi padá,
lebedí si ve větru,
vůbec ho však nenapadá,
že ho nese sto metrů.

Pryč je místo, které vybral
pro svůj ladný dopad,
když ho vítr na hřbet nabral,
dostal skvostný nápad.

To si tak jednou sednu na zahradu s touhou namalovat si naši břízu. Leč vše bylo v mžiku jinak, když se mi kocour bez ptaní uvelebil přímo na papíře. Z kreslení nebylo nic, papír byl téměř plně obsazený, ale na pár veršů na papíře naštěstí kousek místa zbylo

Život je změna

To tak jednou na zahradě sedím,...