Dubové blues

Dneska při přesazování malých doubků mi přišlo pár veršů

Dubové blues

Malý žalud k zemi padá,
lebedí si ve větru,
vůbec ho však nenapadá,
že ho nese sto metrů.

Pryč je místo, které vybral
pro svůj ladný dopad,
když ho vítr na hřbet nabral,
dostal skvostný nápad.

Zaryje se tiše v zemi,
vyběhnou ven klíčky,
celý život proběhnul mu
pod očními víčky.

Jaké bylo překvapení,
když narazil na beton.
Vtom přiběhly děti malé
hledat žalud jako on.

Dětská ruka pohltila
ten maličký žalud,
jeho vize rázem byla
jen mlhavý přelud.

Vezmuli ho s sebou s klidem
v taštičce látkový,
a tak dělá radost lidem
na poličce březový.

Jeho život jiný je
než plánoval si dosud,
však jeho duše vibruje
a opěvuje osud.

Na poličce září
jeho hnědé tělo
v květnu, červnu nebo v září
jeho jméno znělo.

Koukají mu do tváře,
součástí je Herbáře.